38. schôdza

Ďakujem pekne. Poprosím členov osobitného kontrolného výboru na kontrolu činnosti NBÚ, dnes o 13.00 hodine máme posledný výbor. Ďakujem pekne.

Ja by som chcel poprosiť, pri hlasovaní číslo 200 hlasoval som "za", chcel som "sa zdržať", aby sa uviedlo do záznamu. Ďakujem.

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci Národní rady Slovenské republiky, vážený pane premiére, vážení členové vlády, drazí bratři Slováci,
ani nevíte, jakou mám radost, že tady stojím, že jsem dorazil včas, protože díky neplánované zahraniční cestě do Spojených států jsem zhruba před hodinou přistával ve Vídni, ale moc jsem stál, aby se to dnes uskutečnilo, tak jsem ještě celý rozklepaný, ale určitě to není jenom tím.
Já si velice vážím této pocty a příležitosti, která mi byla nabídnutá, abych promluvil před plénem Národní rady Slovenské republiky. Je to mé první vystoupení v jiném parlamentu než v tom našem českém. Bude-li můj hlas místy rozechvělý, prosím, nedivte se mi. (Potlesk.)
Mé vystoupení před vámi považuji za mimořádné gesto a za potvrzení našich skvělých sousedských vztahů. Velice si toho vážím i proto, že za 100 let si zákonodárci vznik naší státnosti v parlamentu připomínali jen třikrát: v roku 1919 při prvním výročí, v roce 1928, když měla republika deset let, a pak na podzim 1968, kdy naši předchůdci založili federativní uspořádaní Československa. Jsem proto rád, že si toto kulaté výročí - 100 let - připomínáme společně v České republice, na Slovensku, ale i v zahraničí.
Je mi velkým potěšením, že mohu říci, že se na vás obracím v čase, kdy oba naše národy zažívají zřejmě nejšťastnější a nejúspěšnější období své historie. - I když to možná podle některých správ v médiích a diskuzí v našich parlamentech tak nevypadá.
Stejně je mi potěšením, když můžu říct, že v roce, kdy slavíme 100 let od vzniku společného státu, jsou naše vztahy nejlepší, jaké kdy byly. My, Češi a Slováci, jsme dnes svobodní, jsme úspěšní a jsme skutečnými bratry. Jako by se v této chvíli naplňoval společný smysl našich dějin.
Dějiny našich národů byly často pohnuté, dlouhé roky jsme žili pod cizí nadvládou či v okupaci, nebo v totalitním režimu. Přesto, ať bylo sebehůř, šli jsme za jedním společným cílem: šli jsme za svobodou, za národní svébytností, za právem určovat si svůj vlastní osud.
Když říkám, že jsme šli za společným cílem, myslím tím, že jsme k němu nemířili každý sám, ale že jsme si pomáhali a spolupracovali.
Při hledání počátku vztahů Čechů a Slováků se můžeme vrátit do doby Velké Moravy, nejstaršího západoslovanského státu, spojující Slovany žijících nejen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ale i Lužické Srby, Slezany a Poláky.
V politice a v životě národů jsou důležité symboly. A já mluvím o Velké Moravě proto, že chci jeden takový zmínit. Mám na mysli, samozřejmě, legendu o třech prutech Svatoplukových. Smysl této legendy je zřejmý: Společně zvítězíme, osamoceni padneme. Dle legendy pravil velkomoravský kníže ke svým synům: "Zůstanete-li svorní a v lásce, nepřátelé vás nebudou moci porazit! Povstane-li mezi vámi svár, zahubíte se navzájem a nepřáteli budete zničeni!" - Jak pravdivá a moudrá slova.
Podruhé jsme se o užitečnosti Svatoplukovi rady mohli přesvědčit právě před 100 lety. Bez spolupráce obou našich národů by Československo nikdy nemohlo vzniknout. Je více než symbolické, že oba vůdci, jak Tomáš Garrigue Masaryk, tak Milan Rastislav Štefánik, měli svá propojení v obou bratrských národech.
Masaryk byl po otci Slovák. Štefánik po studiích pracoval v hvězdárně v Praze. Odkaz obou těchto velkých mužů je pro Čechy a Slováky společný: Co je společné, je nedělitelné. Co je nedělitelné, je neporazitelné a nezlomné. Jako ony Svatoplukovi pruty.
Ze společného odkazu našich předků žijeme i dnes. Jsme dva svobodné, suverénní národy. Zároveň úzce spolupracujeme. Hájíme naše zájmy. Svoboda a spolupráce, to je, myslím, smysl společných dějin Čechů a Slováků.
Musíme mít suverenitu, abychom každý tvořili jeden samostatný prut. A musíme držet pevně při sobě, aby nás žádný nepřítel nezlomil!
Samotná státní idea a její vzájemný česko-slovenský rozměr nám nespadly z nebe, ani se nám ani sama od sebe nenabídla na sklonku první světové války. Mnohem dříve, v průběhu 19. století ji kultivovali velcí Slováci, jako byl Jan Kollár, Pavol Jozef Šafárik, Ľudovít Štúr, Jozef Miloslav Hurban, Michal Miloslav Hodža.
Jejich myšlenky byly otevřené Františku Palackému a dalším českým myslitelům a politikům. Na Kroměřížském sněmu, jehož 170. výročí jsme si společně s Andrejem Dankem a předsedou rakouského parlamentu Wolfgangem Sobotkou nedávno připomněli summitem Slavkovského formátu, vystupuje již Palacký s myšlenkou českoslovanského řešení, když žádá federalizovat Rakousko nikoliv na čistě historickém, ale na kombinovaném historicko-národnostním principu, takže k české jednotce měli být připojeni i Slováci z Uher.
Připomněli jsme si také zde v Bratislavě i v Praze Pittsburskou dohodu - první významné vyjádření vůle Čechů a Slováků budovat nový společný stát.
Před 100 lety byl Pittsburgh největším slovenským městem ve Spojených státech a byli to Slováci v Pittsburghu a v Clevelandu, kteří významně československé akci pomohli i finančně. Je dobré si to takto říci, když nám na památku této události zůstali v archivech fotografie velkolepého přijetí Tomáše Garriguea Masaryka v Pittsburghu právě Slováky a Čechy.
Slováci se také zúčastnili všech zahraničních bojů za naši samostatnost v legionářských armádách. Tomáš Garrigue Masaryk tak navázal na vše pozitivní, co se drobnou prací v 19. století Čechům a Slovákům podařilo. A nebyl sám. Fascinující osobnosti byl Milan Rastislav Štefánik, který spolu s Edvardem Benešem patřil k hlavním nositelům myšlenky na nezávislý společný stát Čechů a Slováků, která, ať se to nezdá, ještě v průběhu první světové války byla čistě utopická.
Milan Rastislav Štefánik si například předsevzal, že získá každý den ve Francii pro československou věc jednoho člověka, jednoho spojence - Francouze. Přihlásil se do francouzského vojska, účastnil se několika bitev, včetně té na Yprů. Působil v Rusku, v Srbsku. A podle Masaryka to byl on, kdo přesvědčil o smysluplnosti středoevropského uspořádání Roosevelta, důležité politiky v Itálii.
A navzdory tomu, že byl protestantem, syn slovenského pastora, navázal styky ve Vatikánu. To vše navzdory tomu, že nikdo, ani Francie, ani Velká Británie, ani Spojené státy americké ve svých plánech zprvu neměli likvidaci Rakouska-Uherska.
Tomáš Garrigue Masaryk na něho vzpomínal slovy, budu citovat: "Mne osobně měl Štefánik až dojemně rád, splácel jsem mu jeho oddanost oddaností a za jeho pomoc v našem odboji jsem mu byl vděčen. Zasluhuje vděčnosti nás všech."
Co k tomuto hezkému vyznání dodat? Možná něco osobního. Já za téměř 45 let života jsem nasbíral zkušenost, že když jde do něčeho správný Slovák, tak jde do toho vždycky naplno a z celého srdce. Možná proto jsme se vždycky tak dobře doplňovali nejen ve sportu, ale ve všech oblastech lidského konání. Po krásných... (Potlesk.)
O hokeji ještě něco řeknu. (Smiech v sále.)
Po krásných letech společného soužití přišel čas se jako země rozloučit. S odstupem času si stále více vážím prozřetelnosti politiků, kteří měli rozdělení na starosti. I natolik bolestnou věc, jako je rozdělení státu, který nám přirostl k srdci a na který jsme byli hrdí, dokázali rozdělit kulturně, inteligentně, velkoryse a zachovat přitom maximum vazeb mezi lidmi a institucemi, počínaje třeba stejným přístupem studentů na univerzity, konče sociálním pojištěním.
Škoda, že to nebylo povinné čtení pro všechny v bývalé Jugoslávii, v bývalém Sovětském svazu. Možná některé kapitoly by mohly být inspirativní například i pro vyjednávače o brexitu, protože mám pocit, že ne všechno v těchto jednáních je vedeno úmyslem, který měla česká a slovenská reprezentace, a to zachovat vše dobré a zbytečně neničit důvěru.
Jsme si nejbližší. Daří se nám visegrádská spolupráce, přispíváme ke stabilitě střední Evropy a tím i celé Evropské unie. Jsme společně aktivní v NATO a v dalších mezinárodních organizacích.
Máme Česko a Slovensko dohromady více europoslanců, než kdybychom byli Československem. Když se domluvíme předem, máme dva hlasy v Evropské radě, v Radě Evropské unie a dalších organizacích. Protože jsme si názorově blízko, máme svůj vliv.
Mnozí nás obdivují, někteří nám závidí. Někteří jsou překvapeni, že si vzájemně fandíme při sportu, když teda zrovna nehrajeme proti sobě.
Jsou i tací, kteří našeho rozdělení ve sportu litují. Třeba když na mistrovství světa v hokeji prohrávají hned dvakrát: jednou s námi a podruhé se Slovenskem. Kéž by litovali častěji a i v jiných sportech.
Oprávněně opakuji, že vztahy mezi Čechy a Slováky nikdy nebyly přirozenější, spontánnější a lepší, než jsou dnes. A je tomu tak bez ohledu na proměnlivou konstelaci vládních koalic, bez ohledu na to, jestli se daří ekonomicky nebo přichází krize.
Já vám proto děkuji jménem svým, jménem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jménem všech občanů České republiky, že jste respekt, úctu a česko-slovenskou vzájemnost zachovali i po rozdělení státu.
Slovensku přeji, aby i v budoucnu obstálo a aby se jeho občanům i vám poslancům dařilo vše tak, jak si přejete.
Cítim sa tu medzi vami ako doma, tí, čo ma znajú, vedia prečo.
Ja ďakujem predsedovi Andreji Dankovi za pozvanie, vám všetkým ďakujem za pozornosť.
Prajem vám všetko dobré, pekný adventný čas a Vianoce! (Potlesk.)

(Odchod predsedu Poslaneckej snemovne Parlamentu Českej republiky Radka Vondráčka v sprievode predsedu Národnej rady Slovenskej republiky Andreja Danka z rokovacej sály. Potlesk.)

Ďakujem pekne za slovo. Pán kolega Dostál, v tom vašom vystúpení zaznelo niekoľko vecí, na ktoré budem reagovať, keď sa prihlásim do rozpravy, aby som mal väčší časový priestor, aby ste aj vy na mňa mohli teda reagovať.
Len krátke dve veci by som z toho vášho vystúpenia vypichol, a to, že ste sa odvolali teda na citáciu z ministerstva hospodárstva. No ja by som sa s ňou stotožňoval len vtedy, keby sme boli presvedčení o tom, že prostredie, podnikateľské prostredie, v ktorom fungujú obchodné reťazce verzus slovenskí potravinári a poľnohospodári, bolo férové. Keby tam platili štandardné pravidlá, či už tie písané, aj nepísané, ale všetci, ako v tejto sále sedíme, vieme, že to tak nie je. Jednoducho tento druh podnikania alebo tento druh sektoru nadobudol také rozmery, že tí slovenskí poľnohospodári a potravinári fakt potrebujú pomoc štátu. A my tú pomoc im chceme dať, aby bola aspoň aká-taká elementárna rovnováha zbraní v tomto procese.
Kritizovali ste, že sme prišli so zmenami v zákone. My od samého začiatku sme deklarovali, že ten návrh, ktorý sme dali do Národnej rady, je iba začiatok, nejaký východiskový bod nula, ktorý je k dispozícii na rokovanie, na diskusiu, a od samého začiatku sme pripúšťali zmeny v tomto zákone tak, aby ten zákon bol dobrý, aby bol na prospech veci.
Takže neberiem tú vašu kritiku tým, že opravujeme niečo. Nie. Od samého začiatku sme veľmi citlivo poslúchali, načúvali pripomienkam aj Zväzu obchodu Slovenska, ktoré sa včera vyjadrilo, že takto ak prejde tento pozmeňujúci návrh, tak nevidia žiadny dôvod na zvyšovanie cien vďaka tomuto odvodu a taktiež nevidia dôvod na to, aby sa zatvárali malé obchodné prevádzky, čo hrozilo pri tom pôvodnom návrhu, áno, pripúšťam. Preto sme pristúpili k týmto pozmeňujúcim návrhom, ktoré ešte ja za malú, krátku chvíľu určite prednesiem.

Ďakujem pekne za slovo. Pán kolega Dostál, mám také tri pripomienky k vašej rozprave, k vášmu vystúpeniu, ak dovolíte.
Takže po prvé. Neustále strašíte, strašíte naozaj občanov Slovenskej republiky s fámami, že Slovenská národná strana týmto odvodom zvýši ceny potravín. Ale nie Andrej Danko, ani nie Slovenská národná strana, ale zástupcovia Slovenského zväzu obchodníkov, ak ste si všimli, včera jasne vyhlásili, že prijatie tohto zákona vrátane pozmeňujúceho návrhu nebude mať vplyv na ceny potravín. To je vážne vyhlásenie, ktoré naozaj už netreba nejako nevidieť, ale, naopak, treba ho zdôrazniť, pretože myslím si, že už tých strašení a tých fám a nepríjemných reklám už naozaj bolo dosť.
Po druhé. Dnes sa dokázateľne zvýšili, už dnes sa zvýšili ceny potravín viac ako o 5 %, a to ešte nie je platný tento zákon o odvode ani schválený a ani ceny energií ešte nešli hore. Doteraz nám však obchodníci z obchodných reťazcov nedali odpoveď, z akého titulu tieto ceny potravín zdvihli viac ako o 5, konkrétne 5,4 %.
Po tretie. Hovorili ste vo vašej rozprave o zamestnancoch. Áno, pán Dostál, dnes sú zamestnanci z obchodných reťazcov, kde pracujú, veľmi rozčarovaní, lebo práve v týchto, v tomto období vyšlo na povrch, aké obrovské peniaze obchodné reťazce zarábajú a oni pracujú mnohokrát za minimálnu mzdu alebo za veľmi nízke mzdy a nie za veľmi výhodných podmienok.
A po štvrté. Áno, otvorene sme sa ako prví prihlásili k tomu, že hovoríme o problémoch v obchodných reťazcoch, a, pán Dostál, ja vás ubezpečujem, že budeme o tom aj ďalej hovoriť a v tejto téme pokračovať.
Ďakujem.

Pán poslanec Heger.

Ďakujem pekne, pán Dostál. Úplne súhlasím s tým, čo si povedal, že ten pozmeňujúci návrh, ak sa tu ideme naozaj baviť o návrhu zákona a máme sa baviť o nejakej novej podobe, tak by mal zaznieť úplne na úvod tohto, tohto druhého čítania, aby sme diskutovali úplne k veci. Čiže toto mi príde teda z hľadiska rokovania ako, ako nedobrý krok predkladateľa.
Taktiež súhlasím s tým, čo si vypichol vlastne, že bude narušený rozvoj, tak ako sa to vlastne aj v tom odôvodnení píše, čo jasne potvrdzuje, že naozaj budú týmto zákonom postihnutí, postihnutí ľudia vyššími cenami, a to vieme od začiatku a to sa proste vyvrátiť nedá. To, že sa redukuje jeho účinnosť na územie alebo obmedzuje sa jeho územná platnosť a podobne, alebo, áno, územná platnosť v konečnom dôsledku, nemení nič na tom, že tam, kde tento odvod platiť bude, bude prenesený do cien a všetci ľudia, ktorí chodia nakupovať do týchto predajní, to pocítia v cenách. A dosť postihne to tým pádom ľudí, ktorí majú nízky príjem, chodia do týchto obchodov kvôli tomu, aby nakúpili lacno a automaticky teda to zaplatia, práve tí najviac to zaplatia, pomerne to najviac zaplatia tí, ktorí majú ten nízky príjem a ktorých to najviac bude bolieť. A toto, toto považujem za veľmi diskriminačné.
Tak ako som povedal aj na výbore, z kratšej cesty trebalo ísť späť, zdá sa, že sa nepoučili predkladatelia, že idú ešte ďalej, rozvíjajú túto cestu a naozaj tento návrh je zlý, úmysel dobrý, ale návrh a spôsob, akým je urobený, je zlý.
Takže ešte viacej vystúpim v rozprave k tomu, ale toto som chcel ako reakciu.
Ďakujem.

Ďakujem pekne, pán predsedajúci, za slovo. Ja nechcem reagovať na pozmeňovák, lebo ešte neni predložený, a dúfam, že sa k nemu aj dostanem.
A, pán kolega Dostál, minimálne by sa tie argumentácie, ktoré hovoríte, obchodných, alebo teda v tomto prípade hovoríte za obchodné reťazce, mali zjednotiť. Tak buď teda to ideme, idú vybrať od ľudí, hej, čo je ich argumentácia, že ony to automaticky premietnu, ale nemôžu potom hovoriť, že ale my si to od štátu dostaneme naspäť, ak to bude napadnuté. Tak buď A, alebo B. Alebo aká škoda by potom vznikla, ak idú to premietať do cien potravín? Tomu nerozumiem. Ste právnik a toto by ste mi mohli vysvetliť, že akým spôsobom toto bude argumentačne obhájiteľné. A nakoniec na hospodárskych výsledkoch to bude vidno.
A ten zákon, ktorý ste kritizovali, sme predložili, čo sa týka cien, pri kontrole cenotvorby to bude rovnako vidno, kde to premietali alebo nepremietali.
Takže v tomto by ste mohli nájsť aspoň takú spoločnú reč s nimi alebo argumentačne, lebo potom skutočne bude ťažké obhajovať jedno alebo druhé.
Ďakujem.

Pán kolega Dostál, čiastočne sa dá s vašou argumentáciou súhlasiť v tom, že možno to nie je najšťastnejší spôsob, ako by sme mali regulovať a všeobecne obmedziť tie reťazce, ktoré - musíme si na rovinu povedať - skutočne likvidujú tých malých producentov a malých obchodníkov, ak ich už teda väčšinou aj úplne definitívne nezlikvidovali.
Ale na druhej strane ja som až žasol, keď som počúval tú vašu argumentáciu o tom, že čo na to povie Európska únia, že čo keď sa začnú súdiť a predsa európske právo je nadradené slovenskému - a čo teraz? A čo teraz?
Ak toto má byť dôvod, aby sme nešli do vecí, ktoré môžu priniesť nejakú nádej aj pre tých malých, že sa jednoducho nebude štát na to pozerať ľahostajne, ako sú zadupávaní do zeme, tak hádam sa nebudeme pozerať na to, že tá prašivá Únia, čo nám na to ona povie?! Toto som nepochopil, prečo ste túto argumentáciu použili. Lebo ak má byť ten bruselský diktát naozaj nad všetkým a máme sa báť čokoľvek tu povedať a pokúsiť sa urobiť, a to teraz neobhajujem návrh ako taký, lebo však nie so všetkým v ňom súhlasíme, tak ale potom nerobme nič. Veď vy ste vlastne povedali, nerobme nič, lebo Únia nám povie bububu.
Pán Dostál, toto, toto bolo obrovské prepísknutie vo vašej reči a úplne ste dehonestovali všetky aj tie rozumné argumenty, ktoré ste predtým povedali.

Ďakujem kolegom za reakcie. Nepôjdem presne v poradí.
Pán poslanec Kotleba žasol, že keď som hovoril o tom, že právo Európskej únie je nadradené slovenskému, no tak to je elementárny fakt, ktorý okrem vašej strany rešpektujú, predpokladám, všetky ostatné politické strany, ktoré majú zastúpenie v Národnej rade. Pre nás nie je Európska únia prašivá, pre nás to nie je bruselský diktát, pre nás je to to, že máme rešpektovať pravidlá spolku, ktorého sme súčasťou, a na tomto sa, myslím, zhodne aj vládna koalícia, aj demokratická opozícia a tá diskusia neprebieha o tom, či máme, alebo nemáme rešpektovať právo Európskej únie, ale či tento konkrétny návrh odporuje alebo neodporuje právu Európskej únie.
Pani poslankyňa Antošová, ja žiadnymi fámami o zvyšovaní cien potravín Dankovou daňou z jedla nestraším, to je jednoducho fakt. Ak zavediete osobitný odvod, z niečoho ho bude treba zaplatiť. Buď bude zaplatený tým, že sa zvýšia ceny potravín a zaplatia to ľudia, alebo menej dostanú tí zamestnanci, ktorí - ako správne poukazujete - už teraz dostanú menej, alebo sa znížia investície. Niekde sa to premietne, niekto to bude musieť zaplatiť.
Pán poslanec Antal nerozumie tej dvojitej argumentácii, tak skúsim ešte raz. Zavediete daň z jedla, zaplatia to ľudia na vyšších cenách potravín. Ak to bude napadnuté na Európskej únii a Európska únia to zruší, tak si potom tie obchodné reťazce vysúdia od štátu, že im štát ten osobitný odvod bude musieť vrátiť a daňoví poplatníci to zaplatia druhýkrát. (Reakcia z pléna.) To nie je nezmysel, to je realita. (Prerušenie vystúpenia predsedajúcim.)